Báseň - plavba

14. února 2017 v 4:46 | Selbie Blunette |  Mé umělecké já
Motám se v hlubině temné,
Slýchám jak se voda vaří,
Cítím chlad.
Na těle vnímám dotyky jemné,
Jak voda provádí triky s mou kůží,
Ještě živou snad...



Vidím prsty, když rozevřu oči,
Ty boží, jak prostupují oceánem,
Dívám se kolem, hlava se mi točí,
A svaly ztuhlé mám, co každým ránem.

Motám se v hlubině temné,
Co živá bytost, dýchám snad,
Však cítím chlad.

V myšlenkách vybaví se mi loď,
Silná, velká, byla mým dítětem,
A kormidlo - to byla má choť,
S níž jsme se rozloučili se světem.

Motám se v hlubině temné,
Únava má mi nedá spát,
Já cítím jen a jen chlad.

Blyští se na dně cosi lesklého,
Až teď se dívám očima,
Na dně moře tichého
Onen slavný poklad spočívá.

Vidím to, o čem jsem snil
A na rtech ztuhlý úsměv mám.
"Ten poklad tady vždycky byl,"
Z posledních sil zašeptám.

Motám se v hlubině temné,
Radostí teď bych snad plakal,
I žhnul by plamen života ve mne,
Kdybych z té paluby nebýval skákal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama